čtvrtek 4. dubna 2013

Nemoc jako materializace naší nevědomosti



Známe je všichni buď z vlastní zkušenosti, nebo skrze lidi okolo nás.  Nemoci či zdravotní potíže různé závažnosti se staly běžnou součástí našich životů. Jedná se o stavy, kdy nás naše tělo obtěžuje nebo omezuje různými symptomy, které je třeba pokud možno co nejdříve odstranit. Nebo je to jinak?

Pro pochopení původu nemocí je nutné si přiblížit vzájemný vztah mezi tělem a myslí. Dnes již není žádným tajemstvím, že systém mysl – tělo je vzájemně těsně provázán. Např. při přetížení jater bude při zátěžové situaci naší převládající emocí vztek a agrese, při oslabení ledvin budeme prožívat spíše pocity strachu a úzkosti. Podporou a čištěním těchto orgánů vstoupí do našeho života i větší vyrovnanost. Ovlivňování působí samozřejmě i opačným směrem. Devastující účinek stresu a negativního myšlení již nezastírá ani klasická medicína. Pocity lásky a štěstí budou tělo naopak léčit a regenerovat. Naše tělo a mysl se navzájem úzce ovlivňují. Přesto je to právě mysl, která má rozhodující vliv na vytváření stavu zdraví nebo nemoci každého z nás.
Přirozeností člověka je stav harmonie, štěstí, lásky a zdraví. Snad každý z nás již někdy zažil onen prchavý pocit uvolnění, souladu se sebou samým i se světem kolem např. u moře při východu slunce nebo v tichu lesa. Jak rychle se však tento pocit vytrácí po návratu do toho, čemu říkáme běžný život. Současný člověk se na hony vzdálil svojí podstatě a způsob života moderní civilizace je vlastně manifestací tohoto odcizení se sobě samému. Neustálý stres, spěch, lpění, touhy, očekávání, to vše nás uvádí do nesouladu a vzdaluje nás naší vnitřní pravdě. Zapomínáme na ni. Ztrácíme se ve vnějším světě a zoufale v něm hledáme to, co jsme sami uvnitř sebe ztratili. To vše je určitou formou nevědomosti, která způsobuje buněčný stres a blokády ve volném proudu energie, které se dříve či později projeví jako fyzická nemoc. Podobně jako se veškeré produkty lidské činnosti ve vnějším světě musí objevit nejprve v lidské mysli, aby se mohly realizovat v hmotném světě, tak se i nevědomé myšlenky časem musí manifestovat formou nemoci v našem hmotném těle. Nemoc získaná v průběhu života se tak stává materializací naší nevědomosti, odcizením se sobě samému.
Co z toho vyplývá? Zamyslíme-li se nad výše uvedeným, uvědomíme si, že nemoc není naším nepřítelem, kterého je třeba zlikvidovat. Je spíše jakýmsi průvodcem, který nám ukazuje, nakolik jsme se vzdálili svojí přirozenosti a vnitřnímu souladu. Buďme za něj vděční, neboť nám nabízí příležitost se zastavit a položit si otázku, co děláme špatně. Nemoc je zoufalým voláním hmotné části naší bytosti po změně. Můžeme proti ní bojovat nebo zkusit pochopit, co nám chce říct. Nevědomost na sebe může vzít celou řadu podob. Může se v životě projevovat jako nevědomé působení rodinného systému, do kterého jsme se narodili nebo jako některá nepřijatá část naší osobnosti, lenost, neochota ke změnám, požitkářství atd. Může se však projevit také v doslovnějším významu toho slova jako nedostatek relevantních informací ohledně zdravých stravovacích návyků nebo žádoucího životního stylu, díky čemuž vystavujeme své tělo nárokům, které nemůže dlouhodobě zvládnout. Možností je opravdu mnoho. Jen my sami známe svůj život nejlépe a můžeme zdroj onoho nesouladu nalézt. Dobrým pomocníkem v našem pátrání budiž především vnitřní bdělost. Schopnost vnímat a přiznat si nesoulad ve svém nitru v okamžiku, kdy se objeví.
Je to opravdu výzva. Nalézt oblast našeho vědomí, která se nachází v nerovnováze, přijmout tuto skutečnost a změnit ji může být někdy obtížné. Mějme však na paměti, že ignorování vzkazu našeho těla problém nikdy nevyřeší. Potlačení tělesných symptomů pomocí chemických léků většinou způsobí propuknutí jiných příznaků, často ještě závažnějších. Výzva našeho těla ke změně může být stále hlasitější a její ignorování nebo nepochopení může mít fatální důsledky.
Nemoc zde není proto, aby nás trápila a omezovala. Je to příležitost k návratu do našeho přirozeného stavu bytí. Nestěžujme si proto na rány osudu a nelitujme se, neboť to vyjadřuje nepochopení situace. Využijme tuto příležitost k vnitřnímu růstu. Vnímejme vzkazy svého těla a nitra, buďme připraveni přijmout i potenciálně nepříjemná zjištění o nás samých, aktivně vyhledávejme příslušné informace, které by nám mohly pomoci. Buďme vytrvalí, mysleme pozitivně. Pochopení vzkazu našeho těla může přinést nejen opětovné tělesné zdraví, ale i větší vnitřní svobodu a růst nás jako lidských bytostí.